Plastová břidlice

Naši předkové dříve využívali pro stavby střech pouze přírodní materiály a přírodní druhy krytin, mezi které patřily břidlice, došky nebo dřevěné šindele.

Tak jako ve všech odvětvích, tak i při stavbě střech jde vývoj nezadržitelně kupředu, a v současnosti se mimo keramických, betonových nebo plechových střech začíná využívat i plastových krytin.

Všechny druhy plastových krytin se vyrábí zejména recyklací plastů pocházejících z automobilového průmyslu, PET lahví nebo kabelových izolací.

Oblíbenou střešní krytinou je přírodní břidlice, která má však tu nevýhodu, že je poměrně drahá, ale především těžká a křehká. Její alternativou proto může být plastová břidlice, u které se všechny tyto nevýhody ztrácejí.

Své příznivce si plastová břidlice najde především díky těmto vlastnostem:

  • je odolná vůči růstu mechů a lišejníků a nevyžaduje tedy údržbu,
  • odolává nepříznivým povětrnostním vlivům jako dešti, mrazu, náhlým změnám teplot nebo krupobití,
  • pro svou nízkou hmotnost se hodí i na staré střechy bez nutnosti výměny krovů,
  • snáší i vysoké zatížení (při chůzi nepopraská),
  • je ekologická – použitý materiál je recyklovaný plast a navíc většina prodejců zajišťuje i ekologickou likvidaci přířezů.

Díky použitým materiálům je plastová břidlice také daleko levnější než její přírodní kolegyně avšak na vzhledu to téměř není poznat.

Z tohoto důvodu se dá využít i na památkově chráněné budovy.

Na českém trhu funguje již řadu let několik firem vyrábějících tyto břidlice a vybrat si tedy lze z velkého množství tvarů, variant i tlouštěk. Důležité je dodržet minimální sklon střechy, který se u jednotlivých typů liší avšak nejmenší možný úhel je 15° u některých typů výjimečně i 12°.

I přes mnoho výhod, které tato pokrývka střechy nabízí, má plast několik zásadních nedostatků, což může mnoho lidi odradit.

Nevýhody plastové břidlice

  • vysoká hořlavost,
  • postupné vyblednutí materiálu,
  • neekologičnost.